Je mi velkou ctí, že moji nabídku k vytvoření kolekce tapet a k rozhovoru přijala Andrea Tachezy, ilustrátorka, grafička, bezúčelná kutilka, absolventka UMPRUM, spolužačka. Milovnice zvířat, majitelka andulek, psů a koní. Taky sběratelka zbytečností.
Babet: Andreo, ty především ilustruješ knihy, co tě lákalo na vytvoření autorské kolekce tapet, a proč jsi do toho šla?
Andrea: Já jsem vlastně studium začala v atelieru textilu, chtěla jsem dělat textilní design, tedy metráž. Což je stejný princip jako tapety. Takže jsem se trochu vrátila v čase :-) Lákala mě hra barev a tvarů, bez nutnosti držet se konkrétního příběh. I když on tam stejně trochu je.
Babet: Jaký byl pro tebe hlavní rozdíl při práci na tapetové kolekci a při ilustrování knih.
Andrea: Tapety a ilustrace ( mluvím o těch knižních) to jsou dvě naprosto odlišné polohy. U ilustrací jsou ve hře dvě stránky - ta literární a ta obrazová. Ty by spolu měly korespondovat. Ilustrátor musí vymyslet koncept knihy jako celku, vymýšlí postavy a musí udržet jejich podobu v průběhu celé knihy. Taky řeší rozložení ilustrací v knize, to jestli a kde budou celostrany a kde budou menší ilustrace. Tohle všechno u tapet odpadá. Ale zase je důležité vymyslet takové tvarosloví se kterým se bude dobře pracovat v raportu - opakování. Navíc v různých barevných kombinacích. To co funguje jako samostatný motiv, prvek, nemusí být ideální pro opakování.
Babet: Bylo pro tebe těžké udržet se v měřítku a opakování vzoru? Jak jsi nesla tato omezení v případě tapet?
Andrea: Přiznám se, že oboje mne zpočátku trochu potrápilo. Opakování bylo trochu náročnější než jsem čekala. Kompozic jsem pro každý vzor zkoušela docela hodně, než jsem došla k těm ideálním. Měřítko byl ještě větší problém. Pracovala jsem digitálně a ilustrací jsem zvyklá pracovat víceméně 1:1. Neuvědomila jsem si, že to mi na iPadu přišlo v pořádku, by mělo v reálu obří rozměry. Naštěstí mne Babeta vždycky usměrnila.
Babet: Automaticky jsme v tvém případě sáhly k dětským motivům, což se samozřejmě nabízelo, ale nakonec se ukázalo, že všechny ty krásné vzory ptáčků, motýlků, nebo koní se vlastně hodí i do dospělých chodeb, pracoven, jídelen a ložnic. Myslela jsi při práci na děti, nebo i na dospělé?
Andrea: Já většinou u žádné práce nemyslím na koncového zákazníka, uživatele. Důležité pro mne je, abych byla spokojená já a aby mne práce těšila. Možná proto ty věci pak nemají, řekněme „věkové určení“. Ale možná bych někdy ráda navrhla i vyloženě dětskou kolekci.
Babet: Představuješ si, že s tvými motivy lidi budou opravdu bydlet? Například, že večer máma v dětským pokojíčku se stádem koní na zdi zhasne lampičku, řekne dobrou noc své holčičce? Anebo, že dokonce zrovna zavřely knížku s tvými ilustracemi?
Představuješ si to u knížek?
Andrea: Ano a ta představa se mi moc líbí. Jako dítě bych byla nadšená mít na zdi stádo koní! U knížek jsem většinou pohlcená dějem a tak jako při práci nemyslím primárně na to, že je knížka určená dětem, tak si ani nepředstavuji to, jak ji někdo bude dětem číst. To většinou přijde, až když je knížka hotová a držím ji v ruce. Ale tam kde to jde, se snažím dostat do ilustrací něco, co by při předčítání dětem, bavilo i dospělé.
Babet: Musím říct, že mě tyhle zážitky, kdy mi lidé vypráví, kde mají moje tapety a jak jsou s nimi šťastní přináší velkou stisfakci. Asi to tak máš u knížek, ale tapety jsou přece jen něco s čím bydlíš a koukáš na ně pořád.
Andrea: To je určitě velký rozdíl. Knížku si vytáhneš, když na ní „máš chuť“ a zase ji můžeš zavřít, odložit. Na tapety se díváš denně. Proto jejich výběr musí být pečlivý, aby to dennodenní soužití bylo příjemné.
Babet: Máš zkušenosti s tapetami ve svém životě? Měli jste doma tapety, když si byla malá?
Andrea: Moc ne. Když jsem byla malá, tak jsme měli v předsíni naprosto šílenou tapetu, napodobeninu dřeva. Jako dospělá vlastně zkušenost nemám a je to škoda.
Babet: Máš vnoučka, třeba se tam můžou hodit?
Andrea: Toníček by určitě tapety ocenil. Ale obávám se, že pokud by si mohl vybrat, tak by tapeta měla být buď s motivem popelářů nebo nějakých strojů.
Babet: Tvůj přístup k tapetám je něžný, jemný a elegantní zároveň. Působí to na mě velmi anglickým stylem, jsem za to ráda, protože je to něco zcela jiného, než tvořím já. A to byl jeden z důvodů, aby byl výběr pestrý, ale kvalita výběrová. Souzníš s mým názorem, že tvá kolekce je trochu British? Pokud ano, čím to je myslíš?
Andrea: Možná ano a tipuji, že by to mohlo být tou lomenou barevností.
Kolekci Andrea Tachezy si můžete prohlídnout a koupit zde
Babet